Kde jsi? Menstruace, kde jsi?

Píšu, proč nepíšu.

Hodně jezdíme, hypotéku řešíme, počítač spí, zatímco Píďa ne :)) Materiálu na články je mraky, houpací prkno, fotky z léta (jakože "život s fotografem":))) to všechno přijde). Teď ale...

...mám testovací období. Ano, testuju sama sebe. Možná vám to bude znít divně, ale já to prostě musím napsat, protože jsem sama sobě slíbila, že tu budu psát otevřeně o věcech, o kterých se normálně moc nemluví.

Chci menstruovat. Těším se na menstruaci a stále ji od těhotenství a porodu (kolik,  celkem 25 měsíců?) nemám. Jsem asi jediná široko daleko, protože namísto názoru "Menstruace = radostně klidný čas ženy" většinou převládá přístup "menstruace = otrava". Vážně mi ten důkaz ženskosti a směrodatný cyklus chybí. Nemám se čeho chytat.

Od mých Žen vím, že je to dobře, že tělo šetří energii. A je to tak! Jsou vážně dny a chvíle, kdy si připadám vycucaná - zvlášť když ještě kojím, tedy vyrábím mlíko (a co děláte vy?:)) Taky je mi jasné, že až to začne, bude se mi někdy krvácení nehodit, bude to bolet, budu protivná, netrpělivá a budu muset přesně toho využít, protože doba menstruace je dobou, kdy se má žena zklidnit. Usebrat. Otočit se do sebe a nehrotit tolik domácnost a vnější svět. Až to zase přejde, tak je síla zpět. Cyklus je třeba umět využít, mít své rozpoložení pod kontrolou. Jedině tak máme šanci být plně v souladu samy se sebou. 

A tak se ladím. Probouzím v sobě ženu. Vnímám sama sebe. Pozoruju, poznávám se. Objevuju zajímavé články, rostu. A kupodivu nemám náladu na to to všechno tady průběžně zveřejňovat, spíš naopak - blog stagnuje. Pod pokličkou to ale vře a dalo by se říct, že se sbírá na další vlnu. Uzavírá se mi nějaké období, kruh jede ve spirále výš.

Ta tam je ta malá holka, která si musela na něco hrát, protože neuměla svou energii uchopit. Objevuju v sobě tu malou holku a nechávám ji před svýma očima vědomě vyrůst, odhodit všechny pláště a vnímám její ryzost.

Zírám, že ta malá holka je najednou maminka a zírám, že někdy jí to docela jde (a někdy nejde - třeba můj včerejší záchvat mini vzteku večer :-D)! 

Vnímám v sobě vrozenou mateřskost, cykličnost (ač aktuálně stále bez cyklu, úsměvné), prožívám vědomí, že ženy byly před staletími, před tisíciletími takové, jaké jsou dnes. Jsme pořád všechny stejné, jen podmínky v životním stylu se mění. Cykličnost nás provází stále. To mi připadá genitální. (To je vtip;))

A tak si tu tiše prožívám v těch našich aktuálně turbulentních podmínkách. A je to výživné. A taky hodně jím. Tak snad "to" přijde.

P.S. Fotky jsou z loňského léta. Fotil Ondra. Připadá mi to jako před pěti lety :-)

P.P.S.: Do druhého dítěte bez menstruace nejdu!

P.P.P.S.: A to neříkám proto, že už chci druhé.

P.P.P.P.S.: O menstruaci by se dalo psát furt. Takové TABU-baf články, to já rád! PAF!